PŮVOD PELARGONIÍ

Většina pelargonií pochází z Jihoafrické republiky z okolí mysu Dobré naděje. Odtud je přivezli do Evropy holandští obchodníci, které zaujaly jejich nádherné květy. Původní druhy se liší často nejen listy, ale i květy a celkovým vzhledem. Jsou to buď malé rostliny, někdy se zdužnatělými stonky, nebo mohutné, často bohatě olistěné dřevnatějící keře. První rostliny se nejprve pěstovaly výhradně v botanických zahradách, odtud se však díky zájmu začaly šířit mezi lidi. V dobách největší slávy neexistovalo v Evropě okno, které by nezdobila kvetoucí pelargonie. Tehdy je však ještě naše babičky neznaly pod tímto jménem, ale říkalo se jim "čapí nůsek". Odborníci používaly název Geranium, protože muškáty patří do stejné čeledi a jsou blízce příbuzné s našimi lučními kakosty.

ABY RŮŽE VYDRŽELY...

Růže, ať už jednotlivě, v kytici nebo v aranžmá, nikdy nedávejte poblíž misky s ovocem. To během zrání uvolňuje do okolí etylen, který urychlí jejich odkvétání. Na růže vždy používejte skleněné vázy. Na rozdíl od kameninových, v jejichž porézních stěnách se mohou množit nežádoucí bakterie, se skleněné mnohem lépe udržují v čistotě. Než dáte růže do vody, ostrým nožem jim šikmo seřízněte stonky. Podobně citlivé na etylen jsou i karafiáty, které ve vodě navíc požadují přídavek pro řezané květiny. Podobný požadavek mají i lilie.