Líbí se vám jehličnany a rádi byste se jim věnovali o trošku více? Pak je potřeba vědět, že zahradu se nevyplácí "stavět" pouze na jehličnatých dřevinách. Vypadají totiž stále stejně. Ztratíte tak možnost těšit se z proměn, které v průběhu roku nabízejí opadavé dřeviny.Nejlepší je kombinace stálezelených jehličnanů s pestrými opadavými druhy. Při výběru konifer v okrasné školce se řiďte jejich vzrůstem ( i rychlostí růstu) a také velikostí pozemku, který máte k dispozici. Než se odhodláte k nákupu, zjistěte si, do jaké velikosti (výše i šířky) se vybraný druh či kultivar časem rozroste. Tato skutečnost může být často velmi rozdílná, pozor proto na záměnu. Zakrslé a pomalu rostoucí druhy jsou většinou dražší než jejich vzrostlejší příbuzní. Důvodem je právě nízká rychlost růstu, a tudíž i delší doba nutná k jejich dopěstování. Podobně si zjistěte i nároky zvolených druhů a podle toho jim vyberte vhodné stanoviště. Většině jehličnanů se daří na slunném stanovišti a vyžadují zpravidla kyselejší půdu. Citlivější druhy žádají v zimním období přikrývku ze chvojí.

JAK MNOŽIT JEHLIČNATÉ DŘEVINY...

Většina kultivarů zahradních jehličnanů se množí řízkováním, případně roubováním na vlastní semenáček. V případě výsevů je nutno počítat s tím, že potomstvo není jednotné - zde je již nutné průběžné odstraňování nevyhovujících, například zdeformovaných a jinak se odlišujících rostlin. Nejjednoduší je technika řízkování (zimní a letní), kterou zvládne jistě každý. Ideální je řízkování v polovině června tzv. polovyzrálými řízky, které do podzimu zakoření i v malém truhlíku v docela obyčejném pařeništi nebo fóliovníku. Touto metodou se bez problému množí většina běžných cypřišů a tújí používaných hlavně pro živé ploty. Pro zimní množení řízky je již zapotřebí vytápěný skleník.