† 15. 06. 2010 | kód autora:
Joc Většinu bylinek i aromatických rostlin je možné pěstovat venku v zahrádce. Jako obecně doporučené stanoviště nejlépe poslouží dobře osluněný záhon s humózní půdou, která má větší zásobu vápna. Doplňková zálivka nebývá nutná, protože jde většinou o rostliny nenáročné na vodu. Nejlépe je kombinovat jednoleté druhy s vytrvalými takovým způsobem, aby bylo možné snadno záhon odplevelovat. Nesázejte tedy tyto skupiny přímo mezi sebe, ale odděleně v pásech nebo v sekcích, aby do sebe neprorůstaly.
Některé druhy si s plevely poradí samy (např. šalvěj, meduňka), jiné vyžadují zvýšenou péči (např. máta). Před osázením je nutností zbavit záhon vytrvalých plevelů. Samotné rostlinky se dají vypěstovat ze semínek (je to ale pracné a zdlouhavé), případně se dají opatřit rostlinky předpěstované nebo namnožené dělením. Také údržba bylinkového záhonu je velmi snadná. Na jaře je nutné provést sestřih přezimujících rostlin, odstranit zaschlé a poškozené části, aby nově vyrůstající výhonky měly dostatek místa.Také je potřeba omezit některé doširoka se rozrůstající druhy (máta, meduňka). Po odkvětu je zpravidla nutné většinu druhů (kromě těch dřevnatějících - šalvěj, levandule) sestřihnout. Některé až k zemi, aby znovu obrazily a "oživily se".
DRUHY BYLINKOVÝCH ZAHRAD
1. MALÁ VÍCEÚČELOVÁ BYLINÁŘSKÁ ZAHRADA
- Jelikož většina bylin potřebuje velice málo prostoru, lze jich na relativně malé ploše pěstovat překvapivě velké množství. Mnohé byliny lze použít na více způsobů, takže můžete uspokojit širokou škálu zájmů s relativně malým počtem bylinek. Z rostlinek na obrázku jsou fenykl, rozmarýna, šalvěj a tymián kulinářské, lékařské, kosmetické a aromatické; levaduli a monardu můžeme použít k výrobě voňavých dárečků a utišujících čajů; řebříček odpuzuje mouchy a proskurník se přidává jako hojivá přísada do pleťových krémů. Kromě toho všechny tyto bylinky krásně kvetou a vábí včely, motýli a ptáky. Následující plánek využívá malého prostoru svou rozmáchlou, zakřivenou cestičkou kolem záhonu nízkých kulinářských bylin, horizontu majestátních rostlin, jako je andělika, či proskurníky. I v tak stísněném místě stojí zato mít lavičku, abyste mohli na své zahrádce odpočívat.
≈VYSVĚTLIVKY K OBRÁZKU≈ (Rozměry: délka 6 m, šířka 4 m)
1
ZIMOLEZ OVÍJIVÝ
9
NÁPRSTNÍK
17
TOTEN
2
ANDĚLIKA
10
PESTROLISTÁ MEDUŇKA
18
ZLATÁ DOBROMYSL
3
VRATIČ
11
PAŽITKA
19
ROZMARÝNA
4
PROSKURNÍK
12
MĚSÍČEK
20
MATEŘÍDOUŠKA
5
SADEC NACHOVÝ
13
LEVANDULE
21
MAŘINKA VONNÁ
6
BRONZOVÝ FENYKL
14
ZAVINUTKA
A
DŘEVĚNÁ LAVIČKA
7
PLICNÍK
15
ŘÍMSKÝ HEŘMÁNEK
B
OBLÁZKOVÁ CESTIČKA
8
ŠALVĚJ
16
PETRŽEL
C
KAMENINOVÉ PTAČÍ NAPAJEDLO
2. VELKÁ VÍCEÚČELOVÁ BYLINÁŘSKÁ ZAHRADA
- Rozlehlý pozemek, na němž se má založit bylinková zahrádka, nabízí tvůrčím způsobem založenému zahrádkáři velké pole působnosti. Na takovém prostoru můžete mít izolované plochy, které odrážejí různé zájmy a mohou se s nimi i rozšiřovat. Rohy nebo záhony se dají osázet podle nejrůznějších témat: v jednom rohu mohou být shakespearovské byliny (vavřín, zimostrát, orlíček, levandule) a anglosaské amuletové byliny ( bukvice lékařská, sporýš, pivoňka, jitrocel, řebříček a růže) v jiném. Dostatek místa umožňuje pěstovat sbírky rozmanitých druhů: celý záhon tymiánu, záhonek šalvěje či rozmarýny a majoránky. Můžete zde také pěstovat bylinářské stromy. Návrh na následujícím obrázku je neformálně rozdělen na barvířskou část a kosmetickou část, dále na vysoké kulinářské byliny po obou stranách vchodu, voňavou zahradní besídku, porcelánové nádoby osazené alpínkami a hodně dekorativních bylin. Půdorys trávníku a cihlových cestiček umožňuje přístup ke všem rostlinám a vymezuje celkový tvar zahrady.
≈ VYSVĚTLIVKY K OBRÁZKU ≈ (rozměry pozemku 15 m délka a 9 m šířka)
1
SADEC NACHOVÝ
17
LIBEČEK
33
MAŘINKA VONNÁ
2
RMEN BARVÍŘSKÝ
18
FENYKL
34
ZAVINUTKA
3
ŽIVÝ PLOT Z TISU
19
ZÁHON ŠALVĚJÍ
35
LILIE BĚLOSTNÁ
4
SVÍZEL SYŘIŠŤOVÝ
20
ANDĚLIKA
36
ČECHŘICE
5
BORYT BARVÍŘSKÝ
21
VAVŘÍN
37
MEDUŇKA
6
MYDLICE LÉKAŘSKÁ
22
ŘÍMSKÝ HEŘMÁNEK
38
NÁPRSTNÍK
7
MÁTA VONNÁ
23
LEVANDULE
39
LÉČIVÁ REBARBORA
8
SLÉZ PIŽMOVÝ
24
SMIL
40
SKALNIČKY V KORYTĚ
9
PŘEVISLÁ HRUŠEŇ VRBOLISTÁ
25
BRONZOVÝ FENYKL
41
ŠANTA
10
ROZMARÝNA LÉKAŘSKÁ
26
OMAN PRAVÝ
42
ZÁHON SALÁTOVÝCH BYLIN
( BAZALKA, KORIANDR, PETRŽEL, PAŽITKA)
11
ŘIMBABA OBECNÁ
27
ŠŤOVÍK KYSELÝ
43
ZELENO- A STŘÍBROLISTÉ SVATOLÍNY
12
MĚSÍČEK
28
OŠLEJCH
44
ZÁHON MATEŘÍDOUŠEK A DOBROMYSLÍ
13
PROSKURNÍK
29
ZBĚHOVEC
45
LÉČIVKY (SPORÝŠ, PUPALKA, KOZLÍK,
KOSTIVAL, ŘEBŘÍČEK)
14
JAHODNÍK
30
KOSATEC FLORENTSKÝ
46
KULTIVARY HVOZDÍKŮ - KARAFIÁTY
15
KONTRYHEL
31
MATEŘÍDOUŠKA
A
ZAHRADNÍ LAVIČKA KRYTÁ PERGOLOU
16
ORNAMENTY ZE SVATOLÍNY
32
AKEBIE
B
CIHLOVÉ A TRAVNATÉ CESTIČKY
3. PATIA A BALKONY
- S rozšiřováním městské zástavby se prostor neustále omezuje a stále větší množství lidí bydlí ve věžových budovách, které jsou od země a její uklidňující zeleně hodně vzdálené. Ti, v jejichž bytech je patio nebo balkon, mají možnost vytvořit si soukromý venkovní prostor, v němž mohou odpočívat a pěstovat vybrané aromatické byliny. Aby se takový omezený prostor co nejlépe využil, je důležité osázet jej ve všech třech rozměrech, jak ukazuje obrázek. Na podlahu postavte truhlíky, sudy, květináče; na stěnách systémy propojených květináčů nebo police; uplatní se také závěsné košíky a mřížoví nebo nějaká jiná forma porostlé clony, která opticky zvyšuje a poskytuje stinný úkryt. Nad velkými plochami zdi upevněte vzájemně pospojované hliněné květináče, abyste mohli vysadit "vertikální" zahradu. Takový systém je užitný a atraktivní, vyplníme-li jej malými kulinářskými a plazivými bylinami, jako je například jahodník, řeřicha a pažitka. Na chráněných plochách, kam dopadá slunce jen malou část dne, využijte ty bylinky, kterým se daří v částečném stínu, jako andělika, zavinutka, zběhovec plazivý, kerblík nebo kostival. Máte-li střešní zahradu nebo vysoký balkon přesvědčete se nejprve o pevnosti konstrukce a přemýšlejte o ochraně před vlivem počasí. Tam, kde bývá větrno, byste měli nainstalovat clonu nebo bariéru. Hodí se sem byliny se stálezelenými a úzkými listy, jako je rozmarýna a levandule. Pro byliny pěstované v květináčích je důležité jejich přemistňování podle stávajících podmínek, aby tedy nebyly dlouho na slunci, či ve stínu.
≈ VYSVĚTLIVKY K OBRÁZKU ≈
1
VISTÁRIE
10
MATEŘÍDOUŠKA
2
JASMÍN
11
MĚSÍČEK
3
VAVŘÍN
12
MAŘINKA VONNÁ
4
BAZALKA
13
KERBLÍK A RÉVA
5
VERSAILLESKÁ BEDNA S PNOUCÍ RŮŽÍ A PETRŽELÍ
14
KUCHYŇSKÉ BYLINY: KORIANDR, ESTRAGON A FRANCOUZSKÁ MAJORÁNKA
6
VYSOKÁ KERAMICKÁ NÁDOBA S ALOISIÍ TROJLISTOU
15
POLÉHAVÁ ROZMARÝNA
7
LICHOŘEŘIŠNICE
16
LICHOŘEŘIŠNICE
8
JAHODNÍK
17
ANDĚLIKA
9
ČÍNSKÁ PAŽITKA
4. BYLINÁŘSKÁ ZAHRÁDKA V BYTĚ
- Byliny pěstované v bytě dodávají interiérům svěží vůni, a protože jsou po ruce, podněcují vás k tomu, abyste maximálně využili jejich listy. Pokud jde o samotné byliny, jejich vegetační doba se v prostředí, kde jsou chráněny, prodlužuje. Byliny v zásadě vyžadují slunečné nebo světlé místo, vodu, vlhkost vzduchu a nesmějí být vystaveny průvanu a extrémním teplotám. Většina bylin vypadá přitažlivěji ve skupinách. Zalévaní je snazší a rostliny také lépe reagují na mikroklima, které takové uskupení vytváří. Okenní římsa je nejvhodnějším místem, obvzláště pokud můžeme plně využít světla, začlenit police nebo květináče na sousedních zdech. Bytová zahrádka na následujícím obrázku je navržena kolem zdroje světla a jejími součástmi jsou košík zavěšený u stropu, popínavé a hrnkové byliny na postranních policích a truhlík plný hrnkových bylinek dole. Mátu použijte ve vlhkém prostoru koupelny, vonnou pelargónii k provonění obývacího pokoje, hojivou levanduli v ložnici; zavěšené košíky s šalvějí a šantou ve schodišťové šachtě a konstrukci, na které jsou květníky s kulinářskými bylinkami v kuchyni.
≈ VYSVĚTLIVKY K OBRÁZKU ≈
1
ZÁVĚSNÝ KOŠ S POLÉHAVOU ŠALVĚJÍ
9
PETRŽEL
2
ZLATÝ CHMEL
10
MÁTA
3
BRUTNÁK
11
ZLATÁ PLAZIVÁ MATEŘÍDOUŠKA
4
ŠŤOVÍK
12
TOTEN
5
BAZALKA
13
PAŽITKA
6
ESTRAGON
14
ROZMARÝNA
7
PLICNÍK
15
VAVŘÍN
8
ZLATÁ DOBROMYSL
16
LICHOŘEŘIŠNICE
5. AROMATICKÁ BYLINÁŘSKÁ ZAHRADA
- zahrada, speciálně vytvořená pro své aromatické vlastnosti, je zdrojem potěšení jak pro pěstitele, tak pro návštěvníky. Je místem pro různé vonné byliny - od růží a voňavých popínavek až po drobné plazivé bylinky. Jemně vonící rostliny se mohou vysazovat vedle některých vonnějších oblíbených kulinářských bylinek, jako jsou šalvěje, rozmarýny, máty a tymiány. Voňavý koutek je možné vytvořit téměř v každé zahradě, ovšem za předpokladu, že neztratíte ze zřetele tyto 3 zásady: za prvé, vysaďte byliny na několika výškových úrovních: u vašich nohou, ve výšce rukou a nosu a nad hlavou (použijte mřížoví, pergoly a závěsné koše). Za druhé, uvažujte o nějaké formě ochrany před větrem, "zavření vůně" a navození pocitu příjemného zátiší. Za třetí nezapomeňte na zahradní lavičku, na které můžete odpočívat a kochat se tímto unikátním místem a pozorovat, včely, motýly a ptáky, kteří sem zavítají. Na obrázku uvedený návrh má všechny tyto složky: aromatické byliny v různých výškových úrovních, zátiší, vytvořené živým plotem z růže vinné a pergoly, a zahradní lavičku, jejíž nohy a opěradlo slouží jako výsadbová plocha pro plazivé tymiány, heřmánek, vonnou myrtu a aloisii. Základem je řada polokruhů, z nichž většina je osázena symetricky - po obou stranách jsou tytéž byliny.
≈ VYSVĚTLIVKY K OBRÁZKU ≈
1
RŮŽE VINNÁ
17
ŠALVĚJ
2
PNOUCÍ RŮŽE "MME ALFRED CARRI'ERE
18
ROZMARÝNA
3
PETRŽEL
19
HVOZDÍK
4
ZIMOLEZ OVÍJIVÝ
20
ŠANTA
5
MAŘINKA VONNÁ
21
KORSICKÁ MÁTA
6
ALOISIE
22
MATEŘÍDOUŠKA AZORSKÁ
7
MÁTA
23
PLAZIVÁ MATEŘÍDOUŠKA
8
AKEBIE
24
MATEŘÍDOUŠKA
9
JASMÍN
25
LEVANDULE
10
FIALKA
26
ZAVINUTKA
11
ŘÍMSKÝ HEŘMÁNEK
27
SLÉZ PIŽMOVÝ
12
ZLATÝ CHMEL
28
PESTROLISTÁ MEDUŇKA
13
ZELENÉ, ZLATÉ A STŘÍBRNÉ MATEŘÍDOUŠKY
29
VEČERNICE VONNÁ
14
MYRTA
30
MYDLICE
15
PNOUCÍ RŮŽE "NEW DAWN"
A
TRELÁŽOVÁ STĚNA
16
LILIE BĚLOSTNÁ
B
OZDOBNÁ MÍSA S VODOU
6. DĚTSKÁ ZAHRÁDKA S BYLINKAMI
- Pěstování bylin člověka nejen hodně naučí, ale přinese mu také spoustu radosti. Už jen ten okamžik, kdy se objeví první lístky, květy, hmyz a samozřejmě doba sklizně - to vše dětem ukazuje, jak jsou rostliny krásné a užitečné. Jelikož pěstování většiny bylinek není náročné, je potřeba pro děti vybrat takové, z nichž se mohou těšit různými zbůsoby - ať už barevnými a zvláštně tvarovanými semínky, nebo jedlými a různobarevnými lístky a květy. Jak děti porostou, budou chtít rozšířit škálu bylinek tak, aby to vyhovovalo jejich zájmům. Plánujete-li zahradu pro děti, jistě vám může být inspirací obrázek níže. Propojené cestičky vybíhající ze stejného středového bodu a obklopené bylinkami přímo vybízejí ke hře na honěnou.
≈ VYSVĚTLIVKY K OBRÁZKU ≈ (vnější průměr 6 m)
1
FENYKL
11
POLEJ OBECNÁ
2
NÁPRSTNÍK
12
SEDMIKRÁSKA
3
MĚSÍČEK
13
LEVANDULE
4
PRVOSENKA BEZLODYŽNÁ
14
NETŘESK
5
ŘÍMSKÝ HEŘMÁNEK
15
SLUNEČNICE
6
MÁTA
16
PETRŽEL
7
ANDĚLIKA
17
PLAZIVÁ MATEŘÍDOUŠKA
8
ČECHŘICE VONNÁ
18
MEDUŇKA
9
VIOLKA VONNÁ
19
ŠRUCHA
10
DIVIZNA
7. ZAHRADA S BYLINKAMI PRO KUCHYNI
- Byť se některé bylinky dají koupit sušené, aniž by jejich aroma vyprchalo (bobkový list, šalvěj, rozmarýna a tymián), a více obchodů dnes prodává v sezoně čerstvě řezané bylinky, pěstování vlastních bylinek je jediným spolehlivým způsobem, jak ochutnat "z první ruky" pikantní chuť kerblíku, bazalky, libečku a dalších méně obvyklých kulinářských bylin. Květináč se dvěma užitečnými zdobícími bylinami - petrželí a pažitkou - vám dobře poslouží blízko kuchyňských dveří, avšak většina kulinářských bylin bezprostřední přístup nepotřebuje. Procházka po bylinářské zahradě zvyšuje radost z vaření a pohled na jiné čerstvé byliny vás může inspirovat k vyzkoušení nových kombinací. Většina kuchyňských bylinek miluje slunce, propustnou půdu a vyžaduje ochranu před větrem. Dále je třeba vzít v úvahu vybudování cestičky, která má tvrdý povrch, je odolná vůči vrtochům počasí a pohodlně nás dovede ke všem rostlinkám; a nezapomeňte ani na formu venkovního osvětlení, anebo alespoň svítilnu blízko kuchyňských dveří pro večerní sklizeň. Když se rozhodujete, které byliny budete pěstovat, uvažte, do jaké míry je hodláte použít. Většině domácností stačí jedna rostlina od každé stálezelené byliny a velké trvalky. Máte-li zájem o salátové byliny a zeleninu, budete potřebovat více než jednu od každé rostliny a měli byste jim vyhradit záhonek asi 30x30 cm nebo 1,2 m dlouhý řádek. Na obrázku je čtvercové uspořádání kulinářské zahrádky; jinou variantou bývá "kočárové kolo" nebo "hvězda"
≈ VYSVĚTLIVKY K OBRÁZKU ≈ (rozměry 5x5 m)
1
KOMPAKTNÍ DOBROMYSL (ZAKRSLÝ KULTIVAR)
14
ČERVENÉ ZELÍ
2
NACHOVÁ BAZALKA
15
PÓR
3
PAŽITKA
16
PEKINGSKÉ ZELÍ
4
PETRŽEL
17
ŠALVĚJ
5
MĚSÍČEK
18
KOPR
6
PELYNĚK KOZALEC, FRANCOUZSKÝ ESTRAGON
19
KORIANDR
7
CUKROVÝ HRÁCH
20
KERBLÍK
8
FAZOLE
21
ROKETA SETÁ
9
SLADKÝ FENYKL
22
HLÁVKOVÝ SALÁT
10
ŠŤOVÍK
23
NACHOVÁ ČEKANKA
11
ČERVENÁ ŘEPA
24
MATEŘÍDOUŠKY
12
DVĚ HRUŠNĚ A DVĚ JABLONĚ
25
NÍZKÝ ZIMOSTRÁZ - TVAROVANÝ ŽIVÝ PLŮTEK KOLEM
KAŽDÉHO BLOKU (VÝŠKA DO 15 CM)
13
ARTYČOKY
A
CHODNÍKY Z KLIMATICKY ODOLNÝCH DLAŽDIC
8. ASTROLOGICKÁ BYLINNÁ ZAHRADA
- Různí pozorovatelé vytvořili rozličné systémy klasifikace bylin podle pohybu hvězd a měsíce. Například ve svém herbáři z roku 1645 Culpeper přiřadil každou bylinu k vládnoucímu nebeskému tělesu a položil důraz na účinnost léčení lidí a nemocí téhož znamení zvěrokruhu. Vhodný plán astrologické zahrady by měl obsahovat dva protínající se trojúhelníky, umístněné tak, aby vytvořily šesticípou hvězdu uzavřenou v kruhu. Ve vrcholech trojúhelníků pak zasázíte bylinky znamení zvěrokruhu členů vaší rodiny.
- BYLINY A MĚSÍČNÍ ZNAMENÍ:
VODNÁŘ - bez, zemědým, divizna
RYBY - plicník lékařský, tužebník, šípek
BERAN - prvosenka jarní, česnek, chmel, hořčice, rozmarýna
BÝK - podběl obecný, libeček lékařský, máta, tymián
BLÍŽENCI - kmín, kopr, levandule, petržel, sporýš
RAK - řepík, máta, sedmikrásky, yzop lékařský, jasmín
LEV - vavřín, brutnák lékařský, heřmánek, měsíček, mák, routa vonná
PANNA - fenykl, saturejka, pelyněk brotan, kozlík
VÁHY - polej, prvosenka, fialka, řebříček obecný
ŠTÍR - bazalka, estragon,čechřice vonná
STŘELEC - řimbaba, netřesk, sléz, šalvěj
KOZOROH - kostival, šťovík, kokořík
† 15. 06. 2010 | kód autora:
JocPokud se rozhodnete zkrášlit svou zahrádku umělým zahradním jezírkem či studánkou je jistě nejlepší a hlavně nejjednoduší základy zhotovit z plastového, různě tvarovaného výlisku, který se dá pořídit v zahradnictvích. Je sice dost drahý, ale výsledek za to stojí. Tuhé nádrže z umělé hmoty nebo sklolaminátu jsou pevnější a oblíbenější než fólie, navíc jsou mrazuvzdorné a odolávají UV záření. Kromě toho i velké vany se dají zabudovat do země poměrně rychle, i když to nemusí být tak snadné, jak tvrdí někteří prodejci. Vždy je nutné dbát na to, aby výkop pokud možno kopíroval složitý tvar vany. Počítejte také s tím, že tvar výlisku se nedá změnit. Předem je tedy potřeba důkladně zvážit, jaké jezírko chcete, jak má vypadat a jakou má mít hloubku.
V tomto ohledu mají plastové vany jednu velkou nevýhodu - jejich hloubka zpravidla nepřesahuje 60 cm, takže se nehodí pro přezimování rostlin. Vždy proto volte jezírko co možná největší. Důvodem je i průběžná údržba kvality vody. Problémy s řasami a vodním květem totiž nevznikají ani tak kvůli nedostatku světla, jak se často mylně předpokládá, ale zásluhou samotného obsahu jezírka. Zejména obsahuje-li půdu příliš bohatou na živiny. A pokud se chcete dlouho těšit z čisté vodní hladiny, potom oželte bujnou vodní zeleň. Úplně postačí jediný leknín v koši a několik drobných rostlin u břehu.
TIPY PRO ZAKLÁDÁNÍ ZAHRADNÍCH JEZÍREK:
Stavba jezírka nepodléhá stavebnímu povolení ani ohlašovací povinnosti. Pouze zachovejte určitý odstup např. od sousedova pozemku a od vlastního domu. Myslete i na přístupový chodníček. Okraj vany by se totiž mohl šlapáním poškodit.
Jezírko volte co možná největší a nejhlubší, a to i přes to, že to bude nákladnější. Ideální rozloha je 6 až 8 m2, ještě lépe pak 10 m2. Větší objem vody totiž zajistí lepší samočistící schopnost. Zároveň vybírejte prefabrikát, který nemá příliš strmé stěny.
Při hloubení výkopu pro rybníček vždycky musíte počítat s velkým množstvím půdy, které bude potřeba uskladnit. Část můžete samozřejmě využít při tvarování břehů. Zbytek můžete například použít ke stavbě suché zídky.
K čištění vody se hodí osadit jezírko vodní vší - dafnií (hrotnatka velká nebo hrotnatka obecná) - živí se vznášejícími se vodními řasami a je zároveň přirozeným krmivem pro okrasné rybky.
Pokud budete chtít ve své nádrži chovat rybky, musíte hlavně dbát na dostatečný přísun kyslíku. V nové nádrži ještě kyslíku není dostatek, proto první rybí nájemníky vysazujte až po 8 týdnech - to již vodní rostliny začínají vyrábět potřebné dávky kyslíku. Pokud i tak rybky lapají po vzduchu, můžete do jezírka nainstalovat kyslíkový přístroj nebo fontánku, která bude čeřit vodu. Velmi dobře se do jezírek hodí koi kapr, karas zlatý, perlín zlatý a slunečnice.
† 15. 06. 2010 | kód autora:
JocKaždého z nás zřejmě napadne, že pěstovat kaktusy venku je možné snad jen v Mexiku. Existují však i velmi odolné druhy, které jsou schopné snést naše zimy a dokonce venku na skalce vykvést. Je potřeba jen myslet na to, že jsou to suchomilné pouštní rostliny. Nejdůležitější je tedy dobře propustná, nejlépe písčitá či kamenitá půda. Vodu potřebují ze všeho nejméně. Nejvíce kritickým obdobím jsou pro ně zimní oblevy a jarní či podzimní plískanice - v přemokřené půdě jim totiž zahnívají kořínky.
Nevyžadují tedy zálivku či přihnojování ani v období největších veder, velký problém však kaktusům způsobují vytrvalé plevele. I když je mezi nimi vytrháte, přežívají podzemní oddenky a vyrážejí znovu a znovu s neodbytnou vytrvalostí. Navíc pletí mezi kaktusy není moc příjemná záležitost. Před výsadbou je proto nutné záhon důkladně odplevelit, nejlépe některým z totálních herbicidů. Na běžnou odplevelovací kůru pak postačí velká pinzeta. Některé kaktusy a zejména pak opuncie tvoří dužnaté jedlé plody. Některé z nich jsou již natolik prošlechtěné, že rodí ovoce velké jako citrony. Těch se ale bez skleníku bohužel nedočkáte. Drobné plody venkovních opuncií však můžete použít k výrobě báječných džemů a marmelád, případně kaktusového vína. Pochoutkou jsou i mladé listy (články), které se používají povařené ve slané vodě jako přísada do salátů a polévek. Jedlé kaktusy včetně plodů jsou však obsypané zákeřnými pichlavými jehličkami. Tady musí přijít na řadu původní indiánská metoda - napíchnout list či plod na klacík, opálit nad ohněm a oloupat. A na popíchané prsty platí izolepa nebo leukoplast - stačí ji na poraněné místo přilepit a hned odtrhnout (au..).
† 15. 06. 2010 | kód autora:
Joc V městečku Assisi ležícím na jednom z umbrijských pahorků se ve 12. století narodil svatý František, "nejsvatější svatý". Mnohé uličky, kostely a kláštery města se zachovaly v původním stavu do dnes.
Pro italskou Umbrii je charakteristická tichá krajina s městečky na kopcích, olivovými alejemi a sady. Jedno z oněch městeček, Assisi, je však vyjímečné, neboť v něm žil a kázal svatý František. Navštívíte-li Assisi dnes, půjdete po stopách muže, jemuž se říkalo IL POVERELLO (chudáček). V úzkých středověkých uličkách Assisi splývá legenda se skutečností. Většina významných budov ve městě i na zalesněných svazích blízké hory Subasio nějak souvisí s mimořádným životem svatého Františka. K různým obdobím jeho duchovního vývoje se pojí celá řada místních památek: nádherná bazilika vévodící celému městečku, kostel San Damiano poblíž Assisi a chrám Santa Maria degli Angeli.
Giovanni Francesco se narodil v Assisi v roce 1182 jako syn bohatého obchodníka s vlnou. V dospívání mu učarovala vidina, že se stane hrdinným rytířem, a ve dvaceti se nechal naverbovat do vojska. Bojoval ve válce mezi Assisi a Perugií, padl však do zajetí a byl rok vězněn. Po propuštění se vydal do jižní Itálie - pořád ještě v zajetí snu o rytířské slávě - na cestu, která navždy změnila jeho život. Dorazil do Spoleta vzdáleného pouze 40 km, když podle legendy uslyšel ve snu hlas, který mu přikazoval, aby se okamžitě vrátil domů. Poblíž Assisi dostal vnuknutí, aby se zastavil v kostelíku San Damiano a pomodlil se. Když klečel před křížem, zdálo se mu, že jej postava na něm vyzývá: " Františku, oprav můj dům, neboť se rozpadá". František pochopil tuto výzvu doslova. Prodal koně i cenné látky, které patřily jeho otci, a pokusil se odevzdat výtěžek knězi v kostele San Damiano. Ten však peníze odmítl, neboť se nechtěl zaplést do situace, která by mohla způsobit rodinou roztržku. František však byl rozhodnut, že se hmotných statků zbaví, a nechal peníze v kapli. Další štědré skutky nakonec Františka přivedly před veřejný tribunál, k němuž dal podnět jeho otec. Budoucí světec se na něm zřekl dědictví a všech pozemských statků.
Ve 24 letech se František stal žebrákem. Jeho učení hlásající chudobu, radost a úctu k přírodě přitahovalo mnoho učedníků. První františkánský řád "Menších bratří" byl založen v roce 1209. V roce 1212 vznikl řád Klarisek, pojmenovaný po své první abatyši Kláře z Assisi. "Chudých klarisek" rychle přibývalo, a tak jim assiský biskup nabídl přístřeší v kostele San Damiano, kde k Františkovi promluvil hlas boží a kde Klára strávila zbytek života.
Dnes je San Damiano malý klášter, z něhož stále mocně vyzařuje františkánské poselství prostoty a radosti. Na oltáři stojí kopie krucifixu, ze kterého prý k Františkovi promluvil Kristus. Originál je v bazilice sv. Kláry, která vznikla ve 13. století. Dosud v ní můžeme spatřit její "mumifikované" tělo. Do lesní poustevny CARCERI, vytesané ve skalnatém svahu nedaleké hory Subasio, se v prvních letech členové františkova řádu uchylovali k meditacím. Její skromné zařízení svědčí o tom, jak odříkavý a střídmý život František od svých stoupenců vyžadoval.
František zemřel 3. října roku 1226 v PORTIUNCULE, skrovné kapli v lesích na úbočí hory Subasio. O šestnáct let dříve mu benediktini povolili, aby v ní konal bohoslužby spolu s laickými kazateli neboli bratry, kteří se po jeho vzoru zřekli majetku a zasvětili život Bohu. Když František pocítil, že se blíží smrt, dal se odnést do stinného ústraní kaple, "aby život těla skončil tam, kde začal život duše".
V 16. století vysvětili nad malou kapličkou bohatě zdobený chrám Santa Maria degli Angeli. Práce na této velkolepé budově si vyžádaly sto let. Šokovala by skromného Františka, který věřil, že "i sama církev by měla působit chudě". Okázalostí by jej nepochybně uvedla do rozpaků i bazilika svatého Františka, v níž byl v roce 1228 prohlášen za svatého a kam o dva roky později uložili jeho ostatky.
† 15. 06. 2010 | kód autora:
JocMálokterá součást kuchyně pronikla do našeho jídelníčku tak rychle, jako se to podařilo zeleným salátům. Křupavý salát býval součástí prastarých lukulských hodů a navíc je samozřejmě zdrojem tak potřebných vitamínů. Zde je několik zajímavých receptů:
POLNÍČKOVÝ SALÁT
BUDETE POTŘEBOVAT:
200g polníčku
sklenici nakládaných cibulek
10 koktejlových rajčátek
200g plátkového sýra
olej, ocet, trochu bílého vína, cukr, sůl, černý pepř
POSTUP:
Listy polníčku pečlivě přeberte, otrhejte, operte a nechte okapat. Cibulky a rajčata rozkrojte na poloviny, sýr nakrájejte na malé čtverečky. Vše vložte do větší misky a zalijte zálivkou (připravenou z oleje, octa, dvou až čtyř lžic bílého vína, cukru, soli a pepře podle chuti).
SEDMIKRÁSKOVÝ SALÁT
BUDETE POTŘEBOVAT:
květy sedmikrásek, pár listů šťovíku, několik listů pampelišky
svazek ředkviček
kedluben i s natí
100g tvrdého sýra
olej, vinný ocet
cukr, černý pepře
sezamová semínka na ozdobu
POSTUP:
Šťovík a pampeliškové listy omyjte a dobře osušte. Ředkvičky očistěte a nakrouhejte na tenké plátky. Kedluben oloupejte a nahrubo nastrouhejte, jeho nať s lístky posekejte nadrobno. Vše smíchejte s natrouhaným tvrdým sýrem (nejlepší je ementál) a pak si připravte zálivku: z octa, cukru, oleje pepře a soli podle chuti. Zálivku nalijte na salát a dobře promíchejte. Nakonec salát posypejte praženými sezamovými semínky a ozdobte květy sedmikrásek.
ČESÁČKOVÝ SALÁT
BUDETE POTŘEBOVAT:
půl hlávky salátu Lollo Rosso
150g čekanky
300g tvrdého sýra
jogurt, majnézu
olivový olej, lžičku kari, černý pepř, bylinkovou sůl, lžičku pálivé papriky
petrželka na ozdobu
POSTUP:
Salát a čekanku operte a nechte okapat. Salát natrhejte a čekanku pokrájejete na dlouhé proužky. Sýr nakrájejte na kostičky. Upravte vše do misek a polijte zálivkou z jogurtu, majonézy a trochy olivového oleje, kterou ochutíte pepřem, bylinkovou solí, kari a pálivou paprikou. Nakonec posypte petrželkou pro ozdobu.
ŠPENÁTOVÝ SALÁT
BUDETE POTŘEBOVAT:
250g listů špenátu
půlku pomeranče
trochu vody, dvě lžíce citronové šťávy
2 lžíce oleje
sůl, pepř, cukr, tymián
POSTUP:
Špenát důkladně přeberte, operte v čisté vodě a nechejte ho dobře okapat. Pomeranč oloupejte, kůru nakrájejte na tenké nudličky, vložte do horké vody a 3 minuty povařte. Pak kůru vyjměte a nechte zchladnout. Citronovou šťávu, olej, sůl, pepř a cukr smíchejte, pomerančovou dužinu nakrájejte na kostičky a smíchejte s pomerančovou kůrou. Listy špenátu upravte na talíře, na ně navrstvěte pomerančovou směs a vše zalijte zálivkou.
ŘEŘICHOVÝ SALÁT
BUDETE POTŘEBOVAT:
300g řeřichy
stroužek česneku
citron, olej, cukr, sůl, černý pepř, hořčice
300g tvrdého sýra
POSTUP:
Výhonky řeřichy dobře operte a nechte okapat. Mísu na salát vytřete stroužkem česneku, vložte řeřichu a přelijte zálivkou z oleje, citronu, cukru, soli pepře a hoččice. Salát nakonec posypte špetkou jemně nastrouhané citronové kůry a na kostky nakrájeným sýrem.
† 15. 06. 2010 | kód autora:
JocUrčitě je znáte. Jejich květy připomínají lilie, ale dlouhé řemenovité listy napovídají, že tyto rostliny patří jinam. Řeč je o denivkách. Odkud se vzal jejich název? Přestože jsou denivky ozdobou ozdobou zahrady od poloviny jara až do podzimu, každý jednotlivý květ vydrží pouze jeden den. S ranním sluncem se otevírá, aby se k večeru opět uzavřel a ukončil tak svůj krátký život. Druhý den ho vystřídá jiný. Tyto rostliny jsou velice nenáročné a jejich pěstování je snadné. Vyžadují slunné stanoviště, případně polostín, a nejlépe vlhkou, na živiny bohatou půdu. V takových podmínkách se jim už nemusíte prakticky vůbec věnovat, a to ani před příchodem mrazů. Většina hybridů je totiž zcela mrazuvzdorná. Pouze na jaře je potřeba odstranit z trsů suché či zahnívající listy, případně záhon okopat a v průběhu léta jej udržovat v bezplevelném stavu.
TIPY PRO PĚSTITELE DENIVEK
Rostliny vysazujte vždy jen na záhon důsledně zbavený vytrvalých plevelů. Pokud zaryjete do půdy trochu kompostu, denivky se vám za tuto námahu odmění intenzivním růstem a množstvím krásných květů již druhý rok.
Denivky uvítají spíše vlhčí stanoviště, ale sucho v letních měsících jim neublíží. Libují si na plném slunci, ale dobře se jim bude dařit i v polostínu.
Květenství na dlouhých stvolech se dají dobře využít při tvorbě zajímavých květinových vazeb a aranžmá. Počítejte ale s tím, že odkvetlé květy nejsou příliš pohledné a bude je potřeba opatrně každý den zaštipovat.
Hybridní denivky se množí dělením vzrostlých trsů - nejlépe zjara nebo na podzim. Chcete-li je vysazovat do skupin, neměly by být rozestupy mezi sazenicemi větší než 60 cm.
† 15. 06. 2010 | kód autora:
JocMRKVOVÁ POLÉVKA S KERBLÍKEM
BUDETE POTŘEBOVAT (pro 4-6 osob):
50g másla, 275g nakrájené mrkve, 50g hladké mouky, 1 litr slepičího vývaru, sůl, pepř, 100 ml nasekaného kerblíku a na ozdobu smetanu nebo bílý jogurt;
POSTUP: V hrnci rozpusťte máslo, přidejte mrkev a na mírném ohni 5 minut orestujte. Přidejte mouku, zalijte vývarem, osolte a opepřete. Jakmile polévka vzkypí, přikryjte hrnec pokličkou a vařte 30 minut. Poté polévku nechte pomalu vychladnout a rozmixujte ji. Přelijte do hrnce, přidejte kerblík a pomalu ji znovu přiveďte k varu. Povařte 10 minut. Podávejte horkou nebo vychlazenou s kopečkem smetany nebo jogurtu.
POLÉVKA Z LOUPANÉHO HRACHU S BAZALKOU
BUDETE POTŘEBOVAT (pro 8 osob):
1 polévkovou lžíci rostlinného oleje, 1 velkou nadrobno nakrájenou cibuli, 1 prolisovaný stroužek česneku, 225g loupaného hrachu (přes noc namočeného ve vodě), 1 čajovou lžičku rajského protlaku, 1 zeleninový bujón, 1 velký brambor nakrájený na kostičky, 2.3 litru vody, 3 polévkové lžíce bazalkových listů, sůl, pepř; na ozdobu: 110 ml smetany, 8 bazalkových listů;
POSTUP: Ve velkém hrnci rozehřejte olej a 5 minut na něm smažte cibuli s česnekem. Přidejte odkapaný hrách, rajčatový protlak, zeleninový bujón, kostičky brambor a zalijte vodou. Polévku přiveďte k varu, přidejte bazalkové listy, osolte, opepřete a vařte na mírném ohni asi 40 minut, dokud hrách nezměkne. Polévku nechte pomalu vychladnout a pak ji rozmixujte. Před podáváním ji znovu ohřejte a ozdobte kopečkem smetany a bazalkovými lístky.
ČOČKOVÁ POLÉVKA S KORIANDREM
BUDETE POTŘEBOVAT (pro 4 osoby)
1 polévkovou lžíci rostlinného oleje, 1 velkou nadrobno nakrájenou cibuli, 110g čočky, 570 ml rajčatové šťávy, 275 ml vody, sůl, pepř, 1 polévkovou lžíci mletého koriandru, 1 polévkovou lžíci nadrobno nasekaných koriandrových lístků;
POSTUP: V hrnci rozehřejte olej a 5 minut na něm smažte cibuli, pak přidejte čočku a ještě několik minut smažte. Čočku zalijte rajčatovou šťávou a vodou, osolte, opepřete a přidejte mletý koriandr. Přiveďte do varu, přikryjte pokličkou a na mírném ohni vařte 20 minut. Polévku podávejte horkou, posypanou nasekanými koriandrovými lístky.
FENYKLOVÁ POLÉVKA
BUDETE POTŘEBOVAT (pro 8 osob):
25g másla, 4 nakrájené bulvy fenyklu florentského, 1 velkou nadrobno nakrájenou cibuli, 1 litr zeleninového vývaru, 600 ml mléka, 1 bobkový list, pepř, 2 žloutky, 150 ml smetany a fenyklové lístky na ozdobu.
POSTUP: Ve velkém hrnci rozpusťte máslo a restujte na něm fenykl a cibuli, dokud nezměknou, ale nesmíte je nechat zhnědnout. Do hrnce pak přilijte vývar, mléko, přidejte bobkový list, osolte a opepřete. Přiveďte do varu, přikryjte pokličkou a vařte na mírném ohni 30 minut. Vyndejte bobkový list a polévku propasírujte přes nerezové síto. V misce utřete žloutky se smetanou a zašlehejte asi půl šálku propasírované polévky. Vše nalijte do zbývající polévky, znovu ohřejte, ale už nevařte, protože by se polévka srazila.
LIBEČKOVÁ POLÉVKA
BUDETE POTŘEBOVAT (pro 4 osoby):
25g másla, 2 středně velké nadrobno nakrájené cibule, 4 polévkové lžíce jemně nasekaných listů libečku, 25g hladké mouky, 570 ml slepičího vývaru, 275 ml mléka, pepř, sůl;
POSTUP: V hrnci rozpusťte máslo a na mírném ohni smažte cibuli 5 minut, dokud nezesklovatí. Přidejte libeček, vmíchejte mouku a za stálého míchání ještě 1 minutu smažte. Do polévky postupně vlévejte vývar a vařte ji na mírném ohni 15 minut. Přidejte mléko, osolte a opepřete. Dbejte na to, aby polévka nevzkypěla, srazila by se.
† 15. 06. 2010 | kód autora:
JocKrálík je "nejmladším" domácím zvířetem, neboť jeho zdomácnění proběhlo teprve před pár stoletími. Člověk ho však znal a využíval jej i před naším letopočtem. Předkem králíka domácího je KRÁLÍK DIVOKÝ (Oryctolagus cuniculus), který se v poslední době ledové usadil pouze v západním Středomoří. Iberové, původní obyvatelé Pyrenejského poloostrova, byli tedy zřejmě prvními "chovateli" králíků. K vlastnímu zdomácnění králíků došlo až počátkem středověku v benediktinských klášterech na jihu Francie. V 17. a 18 století se chov králíků rozšířil i do Anglie, Belgie a Nizozemska. Dnes se chová králík jako zvíře užitkové i zájmové a stává se také oblíbeným domácím mazlíčkem.
CHOV KRÁLÍKA
Nedržte dospělé králíky pohromadě a zvláště ne dospělé stejného pohlaví - ti by se jistě hodně prali.Samici dávejte k samci jen pro spáření. Obecně platí, že je nejlepší chovat králíka ve venkovní kryté králíkárně, případně v dobře větrané kůlně. Rozhodně nepatří do garáže, skleníku nebo domu, protože by tam na ně bylo zase moc teplo, navíc v garáži by se mohli králíci nadýchat zplodin a to by je mohlo i zabít. Ideální je pro králíky mít kromě kotců také přemístnitelný výběh, kde se mohou každý den v případě pěkného počasí proběhnout po trávě. Budete na ně ovšem muset dohlížet - pokud není výběh zcela bezpečný - aby neutekli a aby je neobtěžovali psi či kočky.
KRÁLÍKÁRNA
Kotce musejí být natolik prostorné, aby se v nich králíci mohli protáhnout a napřímit se - tedy nejméně 45 cm vysoké, 90 cm hluboké a 60 cm široké. Musejí být také nad zemí, aby králíkům nevadil mráz a vlhkost. Střecha králíkárny pokrytá plstěnou lepenkou by se dopředu měla svažovat asi o 5 cm a vepředu kvůli dešti přesahovat nejméně o 10 cm. Asi třetinu kotce by měl tvořit uzavíratelný prostor, kde králík bude spát a kde si samice udělá pelíšek. Zbytek kotce je potřeba oddělit pletivovými dvířky s oky o velikosti asi 1,5 cm (králičí pletivo). Obě dvířka musejí být pevně zajištěna. Uvnitř nesmí být nic, o co by se mohl králík poranit - pletivo má být mezi krycí lištou a rámem dvířek.
Ideální králíkárna je z překližky nejméně 1 cm silné, zasazené do rámu z latí s profilem 5 x 2,5 cm - to totiž králíci nepřehlodají. Veškeré dřevo je potřeba namořit nějakým pro zvířata nejedovatým prostředkem na konzervaci dřeva. Úklid si usnadníme, jestliže se bude podlaha mírně svažovat a u zadní desky bude asi půlcentimetrový žlábek na odvádění moči.
KRMENÍ
Králíky je potřeba krmit dvakrát denně, a to vždy ve stejnou dobu. Sledujte, kolik toho sežerou za půl hodiny, a příště jim dejte právě tolik. Krmení jim dávejte do jeslí nebo do těžké kameninové misky. Králík by měl každý den mít dostatek čerstvého sena a někdy trávu, kapustu, hlávkový salát (toho jen málo), mrkev, vodnici a listy ředkviček, může dostat i pastinák a tuřín. Králíkům naopak nedáváme bramborovou nať, reveň a nať z bobů. Z bylin a plevelů jsou pro králíky vhodné pampelišky ( v menším množství), jetel, ptačinec, kokoška pastuší tobolka, starček a podběl, ale už nikoliv sedmikrásky a pryskyřníky. V každém případě dbejte, aby podobná zelená píce ze zahrádky či z louky nebyla alespoň v posledních sedmi dnech stříkána pesticidy. Nikdy nedávajte králíkům trávu z posekaného trávníku, (která ležela už dlouho na hromadě a začala fermentovat) - výjimkou je buď tráva čerstvá nebo naopak důkladně usušená. Někdy mají králíci obzvlášť rádi zbytky z lidského stolu - například chleba, studenou ovesnou kaši, jablko nebo slupky z brambor. Speciální granule bohaté na živiny jsou pro králíky k dostání v potřebách pro chovatele, ale králíci obvykle mimo to uvítají i čerstvou stravu. Potřebují také vždy mít čerstvou vodu - dávejte jim jí do hodně těžké misky nebo dávkovače. Nemusíte se zneklidňovat, když králík žere vlastní bobky - je to normální součást jeho zažívání.
ČIŠTĚNÍ KOTCE
Kotce vystýláme novinami, na které pak ještě přijde vrstva slámy nebo jemné či drsnější piliny; výstelku nedáváme jen tam, kde mají králíci misky. Kotec je třeba čistit jednou až dvakrát týdně, častěji v případě přítomnosti mláďat.
MANIPULACE S KRÁLÍKEM
Králíka zvedáme tak, že mu pod břicho vsuneme ruku a hned druhou rukou držíme jeho váhu pod zadkem. Králíka si pak opíráme o prsa a přidržujeme mu hlavu za uši. Takto králíka chovejte často, aby se nebál. Dělejte jen mírné pohyby, buďte v jeho přítomnosti potichu. Nečekané a prudké pohyby a hluk králíka děsí a může být pak těžké si opět jeho důvěru získat. Nikdy nezvedejte králíka za uši nebo za srst - je to kruté a zbytečné.
MLÁĎATA
Králičice vrhá mláďata po asi 31 dnech březosti. Přibližně týden před vrhem musí mít dostatek sena a slámy, aby si mohla udělat pelíšek. Udělá si ho sama a vystele jej chlupy ze svojí hrudi. Mláďata se rodí slepá a holá, v pelíšku zůstávají 2-3 týdny. Nerušte je - vrh malých králíčků matka obvykle přikrývá chlupy, které se pak jejich dechem nadzvedávají. Při kojení musí mít matka dostatek potravy a vody. Neodnímejte jí mláďata, dokud jim není alespoň 6 týdnů. Mladí králíci nesmějí žrát mnoho mokré trávy a čerstvé píce - nadýmají se pak a mívají průjmy. Proti průjmu je jim pak potřeba podat listy ostružiníku.
PLEMENA KRÁLÍKŮ
Králík se dožívá 8-10 let, má krátkou dobu březosti a početné vrhy (8-10 mláďat). Proto je možné poměrně rychle v chovu upevnit vybrané znaky i vlastnosti a utvářet tak nová plemena. Totéž platí i naopak - bez chovatelské práce se po krátkém čase a několika málo generacích znaky plemene vytrácejí. Mezi hlavní plemenné znaky králíků patří celková hmotnost a tvar těla, zbarvení srsti a kresba, délka nebo složení srsti a tvar, délka či postavení uší. První domácí králíci se barvou i typem srsti podobali svému divokému předchůdci. Barevné odchylky, především černé (melanické) a bílé (albinotické) se objevily v 16. století (známe je například z Tizianova obrazu "Madona s králíčkem" z roku 1530). Během 17. století byli ceněni především módní "stříbrní" králíci. Údaje z počátku 19. století se zmiňují pouze o 4 plemenech - dlouhosrstém, stájovém, holandském a malém stříbrném. Dnes existuje na světě asi 100 plemen králíků ( v ČR 65 uznaných plemen a barevných rázů), která se dále rozdělují podle několika kritérií.
Podle hmotnosti se plemena dělí na:
"VELKÁ" - nad 5,5 kg s horní hranicí hmotnosti neomezenou, v současné době kolem 12 kg - například: BELGICKÝ OBR, NĚMECKÝ OBROVITÝ STRAKÁČ, FRANCOUZSKÝ BERAN, MORAVSKÝ MODRÝ OBR
"STŘEDNÍ" - 3,5 - 5,5 kg - například: ANGLICKÝ BERAN, VELKÁ ČINČILA, NOVOZÉLANDSKÝ ČERVENÝ KRÁLÍK, BURGUNDSKÝ KRÁLÍK, VELKÝ STŘÍBŘITÝ KRÁLÍK, ZAJEČÍ KRÁLÍK, BÍLOPESÍKATÝ KRÁLÍK, TŘÍBAREVNÝ STRAKÁČ, ČESKÝ LUŠTIČ, ČESKÝ STRAKÁČ
"MALÁ" - 2 - 3,5 kg - například: ANGLICKÝ STRAKÁČ, KUNÍ KRÁLÍK, HOLANDSKÝ KRÁLÍK, TŘÍSLOVÝ KRÁLÍK, RUSKÝ KRÁLÍK
"ZAKRSLÁ" - 0,7 - 2 kg - například: HERMELÍNOVÝ KRÁLÍK
Podle délky a typu srsti rozlišujeme plemena " s normální délkou srsti" (tj. 2,5 - 4 cm), "krátkosrstá" (tzv. rexové - 1,4 až 2 cm), "dlouhosrstá" (nad 6 cm) a na plemena se "zvláštní strukturou srsti" (například KASTOREX, ANGORSKÝ KRÁLÍK, SATÉNOVÝ KRÁLÍK, LIŠČÍ KRÁLÍK).
Podle užitkového zaměření existují plemena masná, kožešinová, vlnonosná a zájmová, většina plemen má však užitkovost kombinovanou. Masná plemena patří převážně do kategorie středně velkých králíků a jsou šlechtěna za účelem produkce masa při vynaložení co nejmenších nákladů. Mají válcovité zavalitější tělo s dobře vyvinutou svalovinou na hřbetě a zadních končetinách. Vynikají dobrou plodností (průměrně 8 mláďat ve vrhu) a jejich mláďata rychle rostou (po třech měsících váží už 2-3 kg). Ve velkochovech králíků se však dnes místo "čistokrevných" masných plemen používají k výkrmu tzv. meziplemenní kříženci (tzv. brojleroví králíci). Prodávají se pod různými názvy (například - výkonný masný typ Kila, Zika či Hyla 2000), jejichž původ a postup šlechtění jsou přísným obchodním tajemstvím. U kožešinových a vlnonosných plemen se klade důraz na kvalitu kožešin a srsti na úkor kvality masa. Zájmová nebo také luxusní plemena se chovají především pro své vzhledové vlastnosti - zbarvení, kresbu, tvar uší apod. Vyslověně zájmovou záležitostí jsou zakrslá plemena, která patří spíše do kategorie domácích mazlíčků než drobných hospodářských zvířat. (Pokud toužíte chovat zakrslého králíčka, buďte při jeho výběru opatrní a obraťte se raději na zkušené chovatele - mnohdy se totiž stane, že si z obchodu přinesete zakrslého králíčka a vyroste z něho normální králík).
† 15. 06. 2010 | kód autora:
JocVINCA MAJOR
Apocynaceae - Toješťovité
Stálezelená trvalka, jejíž lesklé vejčíté listy jsou vstřícné, v párech. Od začátku jara rozkvétá svítivě modrými květy, které mají svých 5 korunních lístků rozložených do tvaru hvězdičky. Někdy rozkvétá ještě jednou začátkem podzimu. Rostlina se intenzivně sama šíří dlouhými poléhavými a kořenujícími výběžky a dokáže být i dost agresivní. Vědecké jméno rodu "Vinca" je odvozeno z latinského vincire, což znamená svazovat, možná i proto, že barvínky jsou výborné rostlinky pro armování "vázání" svažitých pozemků, kde vážou půdu a zabraňují jejímu zplavování. Barvínky rostou skoro na každé nezamokřené půdě. Nejlépe se množí řízkováním: asi 15 cm dlouhé části lodyh nebo výhonů se zapichují začátkem podzimu a na jaře, ovšem do zastíněného prostředí. Jinou metodou množení je dělení trsů na podzim až v zimě. Je to velice atraktivní celoročně působivá kobercová rostlina, která bývá též přidávána do nápojů lásky a prý dokáže vyhnat i zlé duchy. Když přiložíte jeho list do obkladů, pomáhá zmírnit křeče. Svými svíravými a tonizujícími vlastnostmi dokáže zastavit krvácení a mast připravená z rozdrcených listů a sádla se používá k léčbě kožních zánětů. Také se používá při léčbě cukrovky.
† 15. 06. 2010 | kód autora:
JocPevnost Alhambra skrývá za svými zády pohádkové palácové interiéry, připomínající islámskou minulost Španělska. Vypíná se vysoko nad starobylým městem a obzor za ní lemují vrcholky Sierry Nevady třpytící se sněhem.
Alhambra, kdysi sídlo maurských vládců Španělska, vévodí panoramatu moderní Granady stejně jako kdysi její stavitelé vládli své rozsáhlé říši. V této zářivě rudé citadele se skrývá bludiště důmyslně utvářených stinných nádvoří, podloubí, sluncem zalitých teras a filigrány zdobených lodžií.
Muslimští Maurové vtrhli začátkem 8 století n.l. do Španělska ze severní Afriky. V 9. století vybudovali na zbytcích dávného hradiště Alcázar pevnost. Od 12. do 14. století na maurské království stále útočily křesťanské armády. Když ve 13. století křesťané dobyli Cordóbu, tisíce Maurů uprchly do Granady, která se tehdy stala sídelním městem zbytku jejich království. Maurové hned vybudovali kolem Alcázaru obrannou zeď, postavili věže, hradby a nové vodovody, aby zlepšili špatné zásobování vodou. Přestavěné budově nakonec dali jméno "Rudá pevnost", arabsky Al-Kalá-al-Hamrá. Z tohoto názvu vzniklo moderní španělské pojmenování Alhambra.
Alhambra se však neproslavila ani tak jako vojenská pevnost, ale spíše krásou a originalitou svých interiérů, které vznikly za králů Júsufa I. (1333 - 53) a Muhammada V. (1353 - 91). Zatímco zvnějšku působí pevnost poněkud stroze, ve vnitřních nádvořích a síních se projevila jedinečná invence jejích tvůrců a celá škála stylů - od elegantní střízlivosti až po neskrývanou pompéznost. Maurové pocházeli z pouště, a proto je velmi fascinovala voda. Při každé příležitosti ji s velkou nápaditostí začleňovali do svých staveb.Vytvářeli klidná jezírka, v jejichž hladině se zrcadlily nádherně vyvážené ochozy a oblouky. V žáru dne osvěžoval už pouhý pohled na fontány se zurčící vodou.
Stavitelé Alhambry uměli mistrovsky využívat prostor a světlo. Od mramorem obkládaných bazénů a chodníků odrážejících paprsky ostrého andaluského slunce, až po nádvoří paláce, lemovanná stinnými sloupořadími a majestátními terasami. Nejpůsobivějším architektonickým rysem Alhambry jsou stalaktitové ornamenty. Tato forma používaná výlučně v islámském stavitelství vytváří v kupolích, výklencích a obloucích dojem včelího plástu složeného z tisíců buněk, v němž působivě kontrastuje světlo a stín.
Tento dekorativní prvek jako by nasával světlo odrážené z okolních povrchů, aby pak - jako v "Síni dvou sester" - vybuchnul svou neuvěřitelnou třpytivou silou. Podobnou koncepci zvolili ti, kdo navrhovali strop sálu Abencerrajů, pojmenovaného podle granadské šlechtické rodiny, která zde byla v 15. století zavražděna. Do sálu s nádhernou stalaktitovou klenbou se vstupuje ze "Lvího nádvoří".
Každé nádvoří i zákoutí Alhambry se něčím odlišuje od ostatních, každé nás něčím dalším okouzlí. "MYRTOVÉ NÁDVOŘÍ" lemují dva douhé živé ploty z myrty. Podél nich přijdeme po lesklém mramorem obkládaném chodníku k jezírku. V jeho klidné hladině se zrcadlí tenké sloupy podloubí a v křišťálové vodě plují zlaté rybky. Pod věží Comares nad protější stranou je "Síň velvyslanců", největší místnost paláce, 18 metrů vysoká. Sem přicházeli zahraniční hodnostáři vzdávat hold králi, který seděl na trůně ve výklenku naproti vstupu do sálu. "LVÍ NÁDVOŘÍ" je pojmenováno podle dvanácti mramorových sošek lvů, na nichž spočívá ústřední kašna. Z jejich tlam proudí voda do kruhové nádrže. Přitéká do ní i čtyřmi koryty v kamenné dlažbě z nehlubokých vodních jímek v sousedních sálech. Celé nádvoří je lemováno podloubím se 124 sloupy. Na západní a východní straně nádvoří stojí dva pavilony, v jejichž stínu mohou návštěvníci pozorovat celou nádheru Lví kašny.
V roce 1492 se Alhambra vzdala křesťanům. Jako by chtěl španělský král Karel V. potvrdit křesťanskou vládu nad Španělskem, dal v roce 1526 Alhambru částečně přestavět v renesančním slohu a uvnitř hradeb pevnosti začal budovat palác v italském stylu. Ten však zůstal nedokončen, a tak v Granadě nic nesoupeří s elegancí maurské architektury. Alhambra je nejkrásnější památkou, jaká se po geniálních maurských stavitelích ve Španělsku dochovala.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
